sn56.36[SNv,441]『生命経』(せいめいきょう、 Pāṇasuttaṃ、パーナ・スッタ)
「たとえば比丘たちよ、(ある)男がここジャンブ州にある草木、枝葉を加工して一箇所に集める、
一箇所に集めて串を作る。
串を作って大海の大きな生き物たち、それらを大きな串に刺し、大海の中くらいの生き物たち、それらを中くらいの串に刺し、大海の微細な生き物たち、それらを微細な串に刺すとしても、
しかし比丘たちよ、大海における粗雑な生き物たちは取り尽せないだろう。
ジャンブ州にある草木、枝葉が尽き果て、取り尽くされたとしても、
比丘たちよ、それよりも串に刺すことが容易でない大海における微細な生き物たちのほうが多い。
それはなぜか?
自体の微細性ゆえに。
比丘たちよ、このように苦界は巨大である。
比丘たちよ、このような巨大な苦界から解放され、正見を具えた者は『これは苦である』と如実に了知し、『これは苦の集起である』と如実に了知し、『これは苦の滅である』と如実に了知し、
『これは苦の滅に至る行道である』と如実に了知する。
それゆえ、ここで比丘たちよ、『これは苦である』と専念され、『これは苦の集起である』と専念され、『これは苦の滅である』と専念され、『これは苦の滅に至る行道である』と専念されるべきである」と。
‘‘Seyyathāpi, bhikkhave, puriso yaṃ imasmiṃ jambudīpe tiṇakaṭṭhasākhāpalāsaṃ tacchetvā ekajjhaṃ saṃhareyya;
ekajjhaṃ saṃharitvā sūlaṃ kareyya.
Sūlaṃ karitvā ye mahāsamudde mahantakā pāṇā te mahantakesu sūlesu āvuneyya, ye mahāsamudde majjhimakā pāṇā te majjhimakesu sūlesu āvuneyya, ye mahāsamudde sukhumakā pāṇā te sukhumakesu sūlesu āvuneyya.
Apariyādinnā ca, bhikkhave, mahāsamudde oḷārikā pāṇā assu.
‘‘Atha imasmiṃ jambudīpe tiṇakaṭṭhasākhāpalāsaṃ parikkhayaṃ pariyādānaṃ gaccheyya.
Ito bahutarā kho, bhikkhave, mahāsamudde sukhumakā pāṇā, ye na sukarā sūlesu āvunituṃ.
Taṃ kissa hetu?
Sukhumattā, bhikkhave, attabhāvassa.
Evaṃ mahā kho, bhikkhave, apāyo.
Evaṃ mahantasmā kho, bhikkhave, apāyasmā parimutto diṭṭhisampanno puggalo ‘idaṃ dukkha’nti yathābhūtaṃ pajānāti…pe…
‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ pajānāti.
‘‘Tasmātiha, bhikkhave, ‘idaṃ dukkha’nti yogo karaṇīyo…pe…
‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti yogo karaṇīyo’’ti.
