sn56.22[SNv,431]『第二拘利村経』(だいにこりむらきょう、 Dutiyakoṭigāmasuttaṃ、ドゥティヤコーティガーマ・スッタ)
「比丘たちよ、沙門、婆羅門の誰であれ、『これは苦である』と如実に了知せず、『これは苦の集起である』と如実に了知せず、『これは苦の滅である』と如実に了知せず、『これは苦の滅に至る行道である』と如実に了知しない者。私は、かの沙門、婆羅門を沙門の中の沙門、婆羅門の中の婆羅門とは認めない。そしてかの尊者たちも沙門たる目的、婆羅門たる目的を現法で自ら証知して、実証して、具足して住することはない。
比丘たちよ、沙門、婆羅門の誰であれ、『これは苦である』と如実に了知し、『これは苦の集起である』と如実に了知し、『これは苦の滅である』と如実に了知し、『これは苦の滅に至る行道である』と如実に了知する者。私は、かの沙門、婆羅門を沙門の中の沙門、婆羅門の中の婆羅門とは認める。そしてかの尊者たちも沙門たる目的、婆羅門たる目的を、まさに現法で自ら証知して、実証して、具足して住する」と。
世尊はこう言われた。
こうおっしゃり、師である善逝はさらに、
「苦と苦の生成を
あらゆる苦が残りなく滅ぼされるところを了知しない者たち
そして苦の静寂に導く その道を知らない者たち
彼らは心解脱者、そして慧解脱者より劣った者たちであり
彼らは(苦を)終了できず 彼らは生と老へ至るのみ
苦と苦の生成を
あらゆる苦が残りなく滅ぼされるところを了知する者たち
そして苦の静寂に導く その道を了知する者たち
彼らは心解脱と慧解脱を備えて
一切の終了ゆえに 彼らは生と老へ至らない」と。
‘‘Ye hi keci, bhikkhave, samaṇā vā brāhmaṇā vā ‘idaṃ dukkha’nti yathābhūtaṃ nappajānanti, ‘ayaṃ dukkhasamudayo’ti yathābhūtaṃ nappajānanti, ‘ayaṃ dukkhanirodho’ti yathābhūtaṃ nappajānanti, ‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ nappajānanti, na me te, bhikkhave, samaṇā vā brāhmaṇā vā samaṇesu vā samaṇasammatā brāhmaṇesu vā brāhmaṇasammatā, na ca panete āyasmanto sāmaññatthaṃ vā brahmaññatthaṃ vā diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja viharanti.
‘‘Ye ca kho keci, bhikkhave, samaṇā vā brāhmaṇā vā ‘idaṃ dukkha’nti yathābhūtaṃ pajānanti, ‘ayaṃ dukkhasamudayo’ti yathābhūtaṃ pajānanti, ‘ayaṃ dukkhanirodho’ti yathābhūtaṃ pajānanti, ‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ pajānanti, te kho me, bhikkhave, samaṇā vā brāhmaṇā vā samaṇesu ceva samaṇasammatā brāhmaṇesu ca brāhmaṇasammatā, te ca panāyasmanto sāmaññatthañca brahmaññatthañca diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja viharantī’’ti.
Idamavoca bhagavā.
Idaṃ vatvāna sugato athāparaṃ etadavoca satthā .
‘‘Ye dukkhaṃ nappajānanti, atho dukkhassa sambhavaṃ;
Yattha ca sabbaso dukkhaṃ, asesaṃ uparujjhati.
‘‘Tañca maggaṃ na jānanti, dukkhūpasamagāminaṃ;
Cetovimuttihīnā te, atho paññāvimuttiyā;
Abhabbā te antakiriyāya, te ve jātijarūpagā.
‘‘Ye ca dukkhaṃ pajānanti, atho dukkhassa sambhavaṃ;
Yattha ca sabbaso dukkhaṃ, asesaṃ uparujjhati.
‘‘Tañca maggaṃ pajānanti, dukkhūpasamagāminaṃ;
Cetovimuttisampannā, atho paññāvimuttiyā;
Sabbā te antakiriyāya, na te jātijarūpagā’’ti.
