mn57(2) 『狗行者経(2)』 (くぎょうしゃきょう、 Kukkuravatikasuttaṃ、クックラヴァティカ・スッタ)
「プンナよ、これらの四つの業が、私によって自ら証知して実証して説かれた。
四とは何か?
プンナよ、黒い果報ある黒い業がある。
プンナよ、白い果報ある白い業がある。
プンナよ、黒白の果報ある黒白の業がある。
プンナよ、非黒非白の果報ある非黒非白の業があり、業の尽滅に転じる。
ではプンナよ、黒い果報ある黒い業とは何か?
ここにプンナよ、ある者は加害ある身行を為作し、加害ある語行を為作し、加害ある意行を為作する。
彼は加害ある身行を為作して、加害ある語行を為作して、加害ある意行を為作してから加害ある世界に再生する。
その加害ある世界に再生している彼に、加害ある諸触が触れる。
加害ある諸触に触れられている彼は、まるで堕地獄の衆生のように、加害ある一方的な苦の受を感受する。
このようにプンナよ、生きものから生きものへの再生がある。
彼は、なすこと、それにより再生し、再生した彼に、諸触が触れる。
そのようにプンナよ、『衆生は業の相続人である』と私は説く。
プンナよ、これが黒い果報ある黒い業といわれる。
ではプンナよ、白い果報ある白い業とは何か?
ここにプンナよ、ある者は加害なき身行を為作し、加害なき語行を為作し、加害なき意行を為作する。
彼は加害なき身行を為作して、加害なき語行を為作して、加害なき意行を為作してから加害なき世界に再生する。
その加害なき世界に再生している彼に、加害なき諸触が触れる。
加害なき諸触に触れられている彼は、まるで遍浄天の神々のように、加害なき一方的な楽の受を感受する。
このようにプンナよ、生きものから生きものへの再生がある。
彼は、なすこと、それにより再生し、再生した彼に、諸触が触れる。
そのようにプンナよ、『衆生は業の相続人である』と私は説く。
プンナよ、これが白い果報ある白い業といわれる。
ではプンナよ、黒白の果報ある黒白の業とは何か?
ここにプンナよ、ある者は加害も加害なきもある身行を為作し、加害も加害なきもある語行を為作し、加害も加害なきもある身行を為作する。
彼は加害も加害なきもある身行を為作し、加害も加害なきもある語行を為作し、加害も加害なきもある意行を為作してから加害も加害なきもある世界に再生する。
その加害も加害なきもある世界に再生している彼に、加害も加害なきもある諸触が触れる。
加害も加害なきもある諸触に触れられている彼は、まるで一部の人間、一部の堕処者である神々のように、加害も加害なきもある苦楽の混じった受を感受する。
このようにプンナよ、生きものから生きものへの再生がある。
彼は、なすこと、それにより再生し、
再生した彼に、諸触が触れる。
そのようにプンナよ、『衆生は業の相続人である』と私は説く。
プンナよ、これが黒白の果報ある黒白の業といわれる。
ではプンナよ、業の尽滅に転じる、非黒非白の果報ある非黒非白の業とは何か?
プンナよ、そのうち、およそこの黒い果報ある黒い業、その断へのその意図、およそこの白い果報ある白い業、その断へのその意図、およそこの黒白の果報ある黒白の業、その断へのその意図、
プンナよ、これが業の尽滅に転じる、非黒非白の果報ある非黒非白の業といわれる。
プンナよ、これらの四つの業が、私によって自ら証知して実証して説かれた」と。
このように説かれたとき、コーリヤ国人の牛行者プンナは、世尊にこう言った。
「尊者よ、素晴らしい。尊者よ、素晴らしい。
たとえば尊者よ、 … 中略 …
世尊は私を、今日から生きている限り、帰依した優婆塞としてご記憶下さい」と。
また裸形の犬行者セーニャは、世尊にこう言った。
「尊者よ、素晴らしい。尊者よ、素晴らしい。
たとえば尊者よ、 … 中略 …
明らかにされました。
尊者よ、この私は世尊に、法に、比丘僧伽に帰依いたします。
尊者よ、私は世尊のもとで出家し、具足戒を受けたいと存じます」と。
「セーニャよ、この法と律において出家を望み、具足戒を望む、かつて異教徒だった者は四ヶ月別住する。
四ヶ月の経過により、励心の比丘たちが(彼を)比丘へと出家させ、(戒を)具足させる。
しかしその場合、(期間は)、私により個人差が見出される」と。
「尊者よ、もしこの法と律において出家を望み、具足戒を望む、かつて異教徒だった者は四ヶ月別住して、
四ヶ月の経過により、励心の比丘たちが(彼を)比丘へと出家させ、(戒を)具足させるなら、私は四年別住しましょう。
四年の経過により、励心の比丘たちが(私を)比丘へと出家させ、(戒を)具足させられますように」と。
裸形の犬行者セーニャは、世尊のもとで出家し、具足戒を受けた。
また、具足戒を受けてまもなくセーニャ尊者は、ひとり引き離れて、不放逸に熱心に自ら勤め住していたが、やがてついに
良家の子息が俗家から家無き者へと正しく出家する目的である、その無上の
梵行の完了を現法で自ら証知して、実証して、具足して住した。
「生は尽き、梵行は修められ、なすべきはなされた。二度とこの状態はない。」と証知した。
かくしてセーニャ尊者もまた阿羅漢のひとりとなったという。
‘‘Cattārimāni, puṇṇa, kammāni mayā sayaṃ abhiññā sacchikatvā paveditāni.
Katamāni cattāri?
Atthi, puṇṇa, kammaṃ kaṇhaṃ kaṇhavipākaṃ;
atthi, puṇṇa, kammaṃ sukkaṃ sukkavipākaṃ;
atthi, puṇṇa, kammaṃ kaṇhasukkaṃ kaṇhasukkavipākaṃ;
atthi, puṇṇa, kammaṃ akaṇhaṃ asukkaṃ akaṇhaasukkavipākaṃ, kammakkhayāya saṃvattati.
‘‘Katamañca, puṇṇa, kammaṃ kaṇhaṃ kaṇhavipākaṃ?
Idha, puṇṇa, ekacco sabyābajjhaṃ [sabyāpajjhaṃ (sī. syā. kaṃ.)] kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, sabyābajjhaṃ vacīsaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, sabyābajjhaṃ manosaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti.
So sabyābajjhaṃ kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā, sabyābajjhaṃ vacīsaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā, sabyābajjhaṃ manosaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā, sabyābajjhaṃ lokaṃ upapajjati.
Tamenaṃ sabyābajjhaṃ lokaṃ upapannaṃ samānaṃ sabyābajjhā phassā phusanti.
So sabyābajjhehi phassehi phuṭṭho samāno sabyābajjhaṃ vedanaṃ vedeti ekantadukkhaṃ, seyyathāpi sattā nerayikā.
Iti kho, puṇṇa, bhūtā bhūtassa upapatti hoti;
yaṃ karoti tena upapajjati, upapannamenaṃ phassā phusanti.
Evaṃpāhaṃ, puṇṇa, ‘kammadāyādā sattā’ti vadāmi.
Idaṃ vuccati, puṇṇa, kammaṃ kaṇhaṃ kaṇhavipākaṃ.
‘‘Katamañca, puṇṇa, kammaṃ sukkaṃ sukkavipākaṃ?
Idha, puṇṇa, ekacco abyābajjhaṃ kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, abyābajjhaṃ vacīsaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, abyābajjhaṃ manosaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti.
So abyābajjhaṃ kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā, abyābajjhaṃ vacīsaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā, abyābajjhaṃ manosaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā abyābajjhaṃ lokaṃ upapajjati.
Tamenaṃ abyābajjhaṃ lokaṃ upapannaṃ samānaṃ abyābajjhā phassā phusanti.
So abyābajjhehi phassehi phuṭṭho samāno abyābajjhaṃ vedanaṃ vedeti ekantasukhaṃ, seyyathāpi devā subhakiṇhā.
Iti kho, puṇṇa, bhūtā bhūtassa upapatti hoti;
yaṃ karoti tena upapajjati, upapannamenaṃ phassā phusanti.
Evaṃpāhaṃ, puṇṇa, ‘kammadāyādā sattā’ti vadāmi.
Idaṃ vuccati, puṇṇa, kammaṃ sukkaṃ sukkavipākaṃ.
‘‘Katamañca, puṇṇa, kammaṃ kaṇhasukkaṃ kaṇhasukkavipākaṃ?
Idha, puṇṇa, ekacco sabyābajjhampi abyābajjhampi kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, sabyābajjhampi abyābajjhampi vacīsaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, sabyābajjhampi abyābajjhampi manosaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti.
So sabyābajjhampi abyābajjhampi kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā, sabyābajjhampi abyābajjhampi vacīsaṅkhāraṃ abhiṅkharitvā, sabyābajjhampi abyābajjhampi manosaṅkhāraṃ abhisaṅkharitvā sabyābajjhampi abyābajjhampi lokaṃ upapajjati.
Tamenaṃ sabyābajjhampi abyābajjhampi lokaṃ upapannaṃ samānaṃ sabyābajjhāpi abyābajjhāpi phassā phusanti.
So sabyābajjhehipi abyābajjhehipi phassehi phuṭṭho samāno sabyābajjhampi abyābajjhampi vedanaṃ vedeti vokiṇṇasukhadukkhaṃ, seyyathāpi manussā ekacce ca devā ekacce ca vinipātikā.
Iti kho, puṇṇa, bhūtā bhūtassa upapatti hoti;
yaṃ karoti tena upapajjati.
Upapannamenaṃ phassā phusanti.
Evaṃpāhaṃ, puṇṇa, ‘kammadāyādā sattā’ti vadāmi.
Idaṃ vuccati, puṇṇa, kammaṃ kaṇhasukkaṃ kaṇhasukkavipākaṃ.
‘‘Katamañca, puṇṇa, kammaṃ akaṇhaṃ asukkaṃ akaṇhaasukkavipākaṃ, kammakkhayāya saṃvattati?
Tatra, puṇṇa, yamidaṃ kammaṃ kaṇhaṃ kaṇhavipākaṃ tassa pahānāya yā cetanā, yamidaṃ [yampidaṃ (sī. pī.)] kammaṃ sukkaṃ sukkavipākaṃ tassa pahānāya yā cetanā, yamidaṃ [yampidaṃ (sī. pī.)] kammaṃ kaṇhasukkaṃ kaṇhasukkavipākaṃ tassa pahānāya yā cetanā .
idaṃ vuccati, puṇṇa, kammaṃ akaṇhaṃ asukkaṃ akaṇhaasukkavipākaṃ, kammakkhayāya saṃvattatīti.
Imāni kho, puṇṇa, cattāri kammāni mayā sayaṃ abhiññā sacchikatvā paveditānī’’ti.
Evaṃ vutte, puṇṇo koliyaputto govatiko bhagavantaṃ etadavoca .
‘‘abhikkantaṃ, bhante, abhikkantaṃ, bhante!
Seyyathāpi, bhante…pe…
upāsakaṃ maṃ bhagavā dhāretu ajjatagge pāṇupetaṃ saraṇaṃ gata’’nti.
Acelo pana seniyo kukkuravatiko bhagavantaṃ etadavoca .
‘‘abhikkantaṃ, bhante, abhikkantaṃ, bhante!
Seyyathāpi, bhante…pe…
pakāsito.
Esāhaṃ, bhante, bhagavantaṃ saraṇaṃ gacchāmi dhammañca bhikkhusaṅghañca.
Labheyyāhaṃ, bhante, bhagavato santike pabbajjaṃ, labheyyaṃ upasampada’’nti.
‘‘Yo kho, seniya, aññatitthiyapubbo imasmiṃ dhammavinaye ākaṅkhati pabbajjaṃ, ākaṅkhati upasampadaṃ so cattāro māse parivasati.
Catunnaṃ māsānaṃ accayena āraddhacittā bhikkhū pabbājenti, upasampādenti bhikkhubhāvāya.
Api ca mettha puggalavemattatā viditā’’ti.
‘‘Sace, bhante, aññatitthiyapubbā imasmiṃ dhammavinaye ākaṅkhantā pabbajjaṃ ākaṅkhantā upasampadaṃ te cattāro māse parivasanti
catunnaṃ māsānaṃ accayena āraddhacittā bhikkhū pabbājenti upasampādenti bhikkhubhāvāya, ahaṃ cattāri vassāni parivasissāmi.
Catunnaṃ vassānaṃ accayena āraddhacittā bhikkhū pabbājentu, upasampādentu bhikkhubhāvāyā’’ti.
Alattha kho acelo seniyo kukkuravatiko bhagavato santike pabbajjaṃ, alattha upasampadaṃ.
Acirūpasampanno kho panāyasmā seniyo eko vūpakaṭṭho appamatto ātāpī pahitatto viharanto nacirasseva .
yassatthāya kulaputtā sammadeva agārasmā anagāriyaṃ pabbajanti tadanuttaraṃ .
brahmacariyapariyosānaṃ diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja vihāsi.
‘Khīṇā jāti, vusitaṃ brahmacariyaṃ, kataṃ karaṇīyaṃ, nāparaṃ itthattāyā’ti abbhaññāsi.
Aññataro kho panāyasmā seniyo arahataṃ ahosīti.
