mn42(2) 『鞞蘭若村婆羅門経(2)』 びらんにゃむらばらもんきょう、 Verañjakasutta、ヴェーランジャカ・スッタ)
「居士たちよ、身による三種の法行者・正行者がおり、口(言葉)による四種の法行者・正行者がおり、意による三種の法行者・正行者がいる。
では居士たちよ、どのように身による三種の法行者・正行者がいるのか?
(1)この世で、居士たちよ、ある者は殺生を捨て去って殺生から離れた者である。棒を置き、刀を置き、恥ありて、哀れみに至り、一切の(呼吸ある)生けるものに思いやりと憐れみある者として住する。
(2)盗みを捨て去って盗みから離れた者である。
およそ他人のもの、村や森にある他人の財産・資具。その与えられていないものを、盗み心をおこして取らない者である。
(3)邪淫を捨て去って邪淫から離れた者である。
およそ母に守られた女性、父に守られた女性、父母に守られた女性、兄弟に守られた女性、姉妹に守られた女性、親族に守られた女性、種姓に守られた女性、法に守られた女性、夫ある女性、(接触すると)杖罰ある女性、花飾りと糸玉に囲まれた(=婚約済)女性。そのような女性たちに交わらない者である。
このように居士たちよ、身による三種の法行者・正行者がいる。
では居士たちよ、どのように口(言葉)による四種の法行者・正行者がいるのか?
(1)この世で、居士たちよ、ある者は虚偽語を捨て去って虚偽語から離れた者である。
証人として連行され、公会堂に行き、集会所に行き、親族の中に行き、組合の中に行き、あるいは王家の中に行き、
『おい男よ、お前が知ること、それを言え』と問われて、
彼は知らないので『知らない』と言い、
知るので『知っている』と言い、
見てないので『見てない』と言い、
見ているので『見ている』と言う。
そのように自分のため、他人のため、あるいは些細な物質のため、意識的に虚偽を語らない者である。
(2)両舌語を捨て去って両舌語から離れた者である。この者たちの分裂のため、ここより聞いてそちらに告げる者にならず、あるいはその者たちの分裂のため、そちらから聞いてこちらへ告げる者ではない。
そのように分裂した者たちの調停者、調和した者たちの助長者、和合を喜び、和合を楽しみ、和合させる言葉を語る者である。
(3)粗悪語を捨て去って、粗悪語から離れた者である。
およそ欠陥なく、耳を楽しませ、愛情があり、心に向かい、上品な、多くの人々に愛され、多くの人に好まれる言葉、
そのような言葉を語る者である。
(4)綺語を捨て去って綺語から離れた者である。
適時に語り、事実を語り、意義を語り、法を語り、律を語り、適切な時に理由ある、限度ある、利益のある、貯蔵すべき言葉を語る者である。
このように居士たちよ、口(言葉)による四種の法行者・正行者がいる。
では居士たちよ、どのように意による三種の法行者・正行者がいるのか?
(1)この世で、居士たちよ、ある者は羨望なき者である。
およそ他人のもの、他人の財・資具であるものを羨望しない、
『ああ、他人のものが私のものになればいいのに!』とは。
(2)また悪意なき心の者がおり、憎悪なき意で思惟する、
『これらの生類は怨みなく、加害なく、苦悩なく、楽ある者として自己を守れ』と。
(3)また正見者がおり、顛倒なき見がある、
『施与(の意味)はあり、供犠(の意味)はあり、献供(の意味)はあり、善行・悪行の業の果実・果報はある。この世界はあり、他の世界はあり、母はあり、父はあり、化生の生類はあり、
この世界と他世界を自ら証知して実証して知らせるような、沙門、婆羅門、正行者、正しい行道者たちが世界にいる』と。
このように居士たちよ、意による三種の法行者・正行者がいる。
このように居士たちよ、法行・正行が因となり、この世でそのように一部の衆生は身の崩壊より死後に善趣である天界に再生する。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、
『ああ、私は身の崩壊より死後に、大家屋ある士族の親族に再生したいものだ』と。
はたして彼が身の崩壊より死後に、大家屋ある士族の親族に再生するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、
『ああ、私は身の崩壊より死後に、大家屋ある婆羅門、大家屋ある居士の親族に再生したいものだ』と。
はたして彼が身の崩壊より死後に、大家屋ある居士の親族に再生するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、
『ああ、私は身の崩壊より死後に、四天王天の仲間に再生したいものだ』と。
はたして彼が身の崩壊より死後に、四天王天の仲間に再生するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、
『ああ、私は身の崩壊より死後に、三十三天の … 中略 …
夜摩天の …
兜率天の …
化楽天の …
他化自在天の …
梵衆天の仲間に再生したいものだ』と。
はたして彼が身の崩壊より死後に、梵衆天の仲間に再生するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、
『ああ、私は身の崩壊より死後に、光天の仲間に再生したいものだ』と。
はたして彼が身の崩壊より死後に、光天の仲間に再生するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、『ああ、私は身の崩壊より死後に、小光天の … 中略 …
無量光天の …
光音天の …
小浄天の …
無量浄天の …
遍浄天の …
広果天の …
無煩天の …
無熱天の …
善現天の …
善見天の …
色究竟天の …
空無辺処に属する神々の …
識無辺処に属する神々の …
無所有処に属する神々の …
非想非非想処に属する神々の仲間に再生したいものだ』と。
はたして彼が身の崩壊より死後に、非想非非想処に属する神々の仲間に再生するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから。
居士たちよ、もし法行者・正行者が望むなら、
『ああ、私は諸漏の尽滅より、漏なき心解脱・慧解脱を、まさに現法で自ら証知して、実証して、具足して住したいものだ』と。
はたして彼が諸漏の尽滅より、漏なき心解脱・慧解脱を、まさに現法で自ら証知して、実証して、具足して住するという、その道理が見出される。
それはなぜか?
なぜなら彼は法行者・正行者だから」と。
このように説かれたヴェーランジャーの婆羅門や居士たちは、世尊にこう言った。
「尊者ゴータマよ、素晴らしい。尊者ゴータマよ、素晴らしい。
尊者ゴータマよ、例えば倒れたものを起こすように、覆われたものを開けるように、迷えるものに道を告げるように、『眼ある者は姿を見よ』といって暗闇に灯明を差し出すように、
まさにそのように ゴータマ尊者はさまざまな理により法を明らかにされました。
この我々はゴータマ尊者と法と比丘僧伽に帰依いたします。
ゴータマ尊者は我々を、今日から生きている限り、帰依した優婆塞としてご記憶下さい」と。
‘‘Tividhaṃ kho, gahapatayo, kāyena dhammacārī samacārī hoti, catubbidhaṃ vācāya dhammacārī samacārī hoti, tividhaṃ manasā dhammacārī samacārī hoti.
‘‘Kathañca, gahapatayo, tividhaṃ kāyena dhammacārī samacārī hoti?
Idha, gahapatayo, ekacco pāṇātipātaṃ pahāya pāṇātipātā paṭivirato hoti, nihitadaṇḍo nihitasattho lajjī dayāpanno sabbapāṇabhūtahitānukampī viharati.
Adinnādānaṃ pahāya adinnādānā paṭivirato hoti, yaṃ taṃ parassa…
taṃ nādinnaṃ theyyasaṅkhātaṃ ādātā hoti.
Kāmesumicchācāraṃ pahāya…
tathārūpāsu na cārittaṃ āpajjitā hoti.
Evaṃ kho, gahapatayo, tividhaṃ kāyena dhammacārī samacārī hoti.
‘‘Kathañca, gahapatayo, catubbidhaṃ vācāya dhammacārī samacārī hoti?
Idha, gahapatayo, ekacco musāvādaṃ pahāya musāvādā paṭivirato hoti.
Sabhāgato vā…pe…
na sampajānamusā bhāsitā hoti.
Pisuṇaṃ vācaṃ pahāya…
samaggakaraṇiṃ vācaṃ bhāsitā hoti.
Pharusaṃ vācaṃ pahāya…
tathārūpiṃ vācaṃ bhāsitā hoti.
Samphappalāpaṃ pahāya…
kālena sāpadesaṃ pariyantavatiṃ atthasaṃhitaṃ.
Evaṃ kho, gahapatayo, catubbidhaṃ vācāya dhammacārī samacārī hoti.
‘‘Kathañca, gahapatayo, tividhaṃ manasā dhammacārī samacārī hoti?
Idha, gahapatayo, ekacco anabhijjhālu hoti.
Yaṃ taṃ parassa paravittūpakaraṇaṃ taṃ nābhijjhātā hoti ‘aho vata yaṃ parassa, taṃ mamassā’ti.
Abyāpannacitto kho pana hoti appaduṭṭhamanasaṅkappo .
‘ime sattā averā abyābajjhā anīghā sukhī attānaṃ pariharantū’ti.
Sammādiṭṭhiko kho pana hoti aviparītadassano .
‘atthi dinnaṃ, atthi yiṭṭhaṃ…
sayaṃ abhiññā sacchikatvā pavedentī’ti.
Evaṃ kho, gahapatayo, tividhaṃ manasā dhammacārī samacārī hoti.
‘‘Evaṃ dhammacariyāsamacariyāhetu kho, gahapatayo, evamidhekacce sattā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā sugatiṃ saggaṃ lokaṃ upapajjanti.
‘‘Ākaṅkheyya ce, gahapatayo, dhammacārī samacārī .
‘aho vatāhaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā khattiyamahāsālānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, yaṃ so kāyassa bhedā paraṃ maraṇā khattiyamahāsālānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī.
‘‘Ākaṅkheyya ce, gahapatayo, dhammacārī samacārī .
‘aho vatāhaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā brāhmaṇamahāsālānaṃ gahapatimahāsālānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, yaṃ so kāyassa bhedā paraṃ maraṇā gahapatimahāsālānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī.
‘‘Ākaṅkeyya ce, gahapatayo, dhammacārī samacārī .
‘aho vatāhaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā cātumahārājikānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, yaṃ so kāyassa bhedā paraṃ maraṇā cātumahārājikānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī.
‘‘Ākaṅkheyya ce, gahapatayo, dhammacārī samacārī .
‘aho vatāhaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā tāvatiṃsānaṃ devānaṃ…
yāmānaṃ devānaṃ…
tusitānaṃ devānaṃ…
nimmānaratīnaṃ devānaṃ…
paranimmitavasavattīnaṃ devānaṃ…
brahmakāyikānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, yaṃ so kāyassa bhedā paraṃ maraṇā brahmakāyikānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī.
‘‘Ākaṅkheyya ce, gahapatayo, dhammacārī samacārī .
‘aho vatāhaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā ābhānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, yaṃ so kāyassa bhedā paraṃ maraṇā ābhānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī.
‘‘Ākaṅkheyya ce, gahapatayo, dhammacārī samacārī ‘aho vatāhaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā parittābhānaṃ devānaṃ…pe…
appamāṇābhānaṃ devānaṃ…
ābhassarānaṃ devānaṃ…
parittasubhānaṃ devānaṃ…
appamāṇasubhānaṃ devānaṃ…
subhakiṇhānaṃ devānaṃ …
vehapphalānaṃ devānaṃ…
avihānaṃ devānaṃ…
atappānaṃ devānaṃ…
sudassānaṃ devānaṃ…
sudassīnaṃ devānaṃ…
akaniṭṭhānaṃ devānaṃ…
ākāsānañcāyatanūpagānaṃ devānaṃ…
viññāṇañcāyatanūpagānaṃ devānaṃ…
ākiñcaññāyatanūpagānaṃ devānaṃ…
nevasaññānāsaññāyatanūpagānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, yaṃ so kāyassa bhedā paraṃ maraṇā nevasaññānāsaññāyatanūpagānaṃ devānaṃ sahabyataṃ upapajjeyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī.
‘‘Ākaṅkheyya ce gahapatayo dhammacārī samacārī .
‘aho vatāhaṃ āsavānaṃ khayā anāsavaṃ cetovimuttiṃ paññāvimuttiṃ diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja vihareyya’nti;
ṭhānaṃ kho panetaṃ vijjati, ‘yaṃ so āsavānaṃ khayā anāsavaṃ cetovimuttiṃ paññāvimuttiṃ diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja vihareyya.
Taṃ kissa hetu?
Tathā hi so dhammacārī samacārī’’’ti.
Evaṃ vutte, verañjakā brāhmaṇagahapatikā bhagavantaṃ etadavocuṃ .
‘‘abhikkantaṃ, bho gotama, abhikkantaṃ bho gotama!
Seyyathāpi, bho gotama, nikkujjitaṃ vā ukkujjeyya, paṭicchannaṃ vā vivareyya, mūḷhassa vā maggaṃ ācikkheyya, andhakāre vā telapajjotaṃ dhāreyya, cakkhumanto rūpāni dakkhantīti;
evamevaṃ bhotā gotamena anekapariyāyena dhammo pakāsito.
Ete mayaṃ bhavantaṃ gotamaṃ saraṇaṃ gacchāma dhammañca bhikkhusaṅghañca.
Upāsake no bhavaṃ gotamo dhāretu ajjatagge pāṇupete saraṇaṃ gate’’ti.
