mn42(1) 『鞞蘭若村婆羅門経(1)』 びらんにゃむらばらもんきょう、 Verañjakasutta、ヴェーランジャカ・スッタ)
私はこのように聞いた。
ある時、世尊はサーヴァッティーのジェータ林のアナータピンディカ僧園に住されていた。
ちょうどその頃、ヴェーランジャーの婆羅門や居士たちは何らかの所用でサーヴァッティーに居住していた。
ヴェーランジャーの婆羅門や居士たちは聞いた。
「友よ、釈迦族の家系から出家した釈迦族の子、沙門ゴータマはサーヴァッティーのジェータ林のアナータピンディカ僧園に住している。
しかもそのゴータマ尊者には、このような善き評判が昇っている。
『かの世尊は阿羅漢、正等覚者、明行足、善逝、世間解、無上の調御丈夫、神々と人間の師、仏陀、世尊である。
彼は神・魔・梵天を含む生命に、沙門・婆羅門・王を含む人々に、自ら証知して実証して知らせる。
彼は、はじめ善く中間も善く結末も善い、意味と表現をそなえた法を説き、
完全に円満で遍浄な梵行を明らかにする。
そしてそのような阿羅漢たちを見ることは好運である」と。
そこでヴェーランジャーの婆羅門や居士たちは世尊のもとに近づいた。
近づくと、ある人々は世尊に礼拝して一隅に座った。
また、ある人々は世尊に挨拶し、喜ばしい挨拶の話を交わしてから一隅に座った。
また、ある人々は世尊に合掌を向けて一隅に座った。
また、ある人々は世尊のもとで姓と名を告げて一隅に座った。
また、ある人々は沈黙して一隅に座った。
一隅に座ったヴェーランジャーの婆羅門や居士たちは世尊にこう言った。
「尊者ゴータマよ、いったい何の因、何の縁によって、この世で一部の衆生は身の崩壊より死後に、苦界・悪趣・堕処・地獄に再生するのですか?
そして尊者ゴータマよ、いったい何の因、何の縁によって、この世で一部の衆生は身の崩壊より死後に、善趣である天界に再生するのですか?」と。
「居士たちよ、非法行・不正行が因となり、この世でそのように一部の衆生は身の崩壊より死後に苦界・悪趣・堕処・地獄に再生する。
居士たちよ、法行・正行が因となり、この世でそのように一部の衆生は身の崩壊より死後に善趣である天界に再生する」と。
「我々は尊者ゴータマのこの簡略な所説の、詳細には分別されてない意味、詳細な意味を理解しません。
どうか尊者ゴータマは、我々がこの簡略な所説の、詳細には分別されてない意味、詳細な意味を理解できるように、法を示して下さい」と。
「では居士たちよ、君たちは聞いて、充分に作意しなさい。私は語ろう」と。
「尊者よ、そのように」とヴェーランジャーの婆羅門や居士たちは世尊に応じた。
世尊はこう言われた。
「居士たちよ、身による三種の非法行者・不正行者がおり、口(言葉)による四種の非法行者・不正行者がおり、意による三種の非法行者・不正行者がいる。1)
では居士たちよ、どのように身による三種の非法行者・不正行者がいるのか?
(1)この世で居士たちよ、ある者は殺生者である。
残虐で、手が血にまみれ、打たれ殺された(獲物に)留まって、(呼吸ある)生けるものに哀れみがない。
(2)また盗む者がいる。
およそ他人のもの、村や森にある他人の財産・資具。その与えられていないものを、盗み心をおこして取る者である。
(3)また邪淫者がいる。
およそ母に守られた女性、父に守られた女性、父母に守られた女性、兄弟に守られた女性、姉妹に守られた女性、親族に守られた女性、種姓に守られた女性、法に守られた女性、夫ある女性、(接触すると)杖罰ある女性、花飾りと糸玉に囲まれた(=婚約済)女性。そのような女性たちに交わる者である。
このように居士たちよ、身による三種の非法行者・不正行者がいる。
では居士たちよ、どのように口(言葉)による四種の非法行者・不正行者がいるのか?
(1)この世で居士たちよ、ある者は虚偽を語る者である。
証人として連行され、公会堂に行き、集会所に行き、親族の中に行き、組合の中に行き、あるいは王家の中に行き、
『おい男よ、お前が知ること、それを言え』と問われて、
彼は知らないのに『知っている』と言い、
知っているのに『知らない』と言い、
見ないのに『見る』と言い、
見るのに『見ない』と言う。
そのように自分のため、他人のため、あるいは些細な物質のため、意識的に虚偽を語る者である。
(2)また両舌語の者がいる。
この者たちの分裂のため、ここより聞いてそちらに告げる者、あるいはその者たちの分裂のため、そちらから聞いてこちらへ告げる者である。
そのように和合した者たちの分裂者、分裂した者たちの助長者、不和を好み、不和を楽しみ、不和を喜び、不和をなす言葉を語る者である。
(3)また粗悪語の者がいる。
およそとげのある、烈しい、他人に容赦ない、他人に不機嫌な、怒りに近い、定へ導くことなき言葉、そのような言葉を語る者である。
(4)また綺語の者がいる。
ふさわしくない時に語り、事実でないことを語り、意義なく語り、非法を語り、非律を語り、
不適切な時に理由なく、限度なく、無意味な、貯蔵すべきでない言葉を語る。
このように居士たちよ、口(言葉)による非法行者・不正行者がいる。
では居士たちよ、どのように意による三種の非法行者・不正行者がいるのか?
(1)この世で居士たちよ、ある者は羨望ある者である。およそ他人のもの、他人の財・資具であるものを羨望する。
『ああ、他人のものが私のものになればいいのに!』と。
(2)また悪意ある心の者がおり、憎悪ある意で思惟する、
『この衆生らは打たれよ、殺されよ、断滅せよ、滅亡せよ、生かすな』と。
(3)また邪見者がおり、顛倒した見がある、
『施与(の意味)はなく、供犠(の意味)はなく、献供(の意味)はなく、善行・悪行の業の果・果報はない。この世界はなく、他世界はなく、母はなく、父はなく、化生の衆生はない。
この世界と他世界を自ら証知して実証して知らせるような、沙門、婆羅門、正行者、正しい行道者たちは世界にいない』と。
このように居士たちよ、意による三種の非法行者・不正行者がいる。
「居士たちよ、このように非法行・不正行が因となり、この世で一部の衆生は身の崩壊より死後に苦界・悪趣・堕処・地獄に再生する。
Evaṃ me sutaṃ .
ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme.
Tena kho pana samayena verañjakā brāhmaṇagahapatikā sāvatthiyaṃ paṭivasanti kenacideva karaṇīyena.
Assosuṃ kho verañjakā brāhmaṇagahapatikā .
‘‘samaṇo khalu, bho, gotamo sakyaputto sakyakulā pabbajito sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme.
Taṃ kho pana bhavantaṃ gotamaṃ evaṃ kalyāṇo kittisaddo abbhuggato .
‘itipi so bhagavā arahaṃ sammāsambuddho vijjācaraṇasampanno sugato lokavidū anuttaro purisadammasārathi satthā devamanussānaṃ buddho bhagavā.
So imaṃ lokaṃ sadevakaṃ samārakaṃ sabrahmakaṃ sassamaṇabrāhmaṇiṃ pajaṃ sadevamanussaṃ sayaṃ abhiññā sacchikatvā pavedeti.
So dhammaṃ deseti ādikalyāṇaṃ majjhekalyāṇaṃ pariyosānakalyāṇaṃ sātthaṃ sabyañjanaṃ;
kevalaparipuṇṇaṃ parisuddhaṃ brahmacariyaṃ pakāseti’.
Sādhu kho pana tathārūpānaṃ arahataṃ dassanaṃ hotī’’ti.
Atha kho verañjakā brāhmaṇagahapatikā yena bhagavā tenupasaṅkamiṃsu;
upasaṅkamitvā appekacce bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdiṃsu;
appekacce bhagavatā saddhiṃ sammodiṃsu, sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ vītisāretvā ekamantaṃ nisīdiṃsu;
appekacce yena bhagavā tenañjaliṃ paṇāmetvā ekamantaṃ nisīdiṃsu;
appekacce bhagavato santike nāmagottaṃ sāvetvā ekamantaṃ nisīdiṃsu;
appekacce tuṇhībhūtā ekamantaṃ nisīdiṃsu.
Ekamantaṃ nisinnā kho verañjakā brāhmaṇagahapatikā bhagavantaṃ etadavocuṃ .
‘‘ko nu kho, bho gotama, hetu, ko paccayo yena midhekacce sattā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjanti?
Ko pana, bho gotama, hetu, ko paccayo yena midhekacce sattā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā sugatiṃ saggaṃ lokaṃ upapajjantī’’ti?
‘‘Adhammacariyāvisamacariyāhetu kho, gahapatayo, evamidhekacce sattā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjanti.
Dhammacariyāsamacariyāhetu kho, gahapatayo, evamidhekacce sattā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā sugatiṃ saggaṃ lokaṃ upapajjantī’’ti.
‘‘Na kho mayaṃ imassa bhoto gotamassa saṃkhittena bhāsitassa, vitthārena atthaṃ avibhattassa, vitthārena atthaṃ ājānāma.
Sādhu no bhavaṃ gotamo tathā dhammaṃ desetu yathā mayaṃ imassa bhoto gotamassa saṃkhittena bhāsitassa, vitthārena atthaṃ avibhattassa, vitthārena atthaṃ ājāneyyāmā’’ti.
‘‘Tena hi, gahapatayo, suṇātha sādhukaṃ manasi karotha, bhāsissāmī’’ti.
‘‘Evaṃ bho’’ti kho verañjakā brāhmaṇagahapatikā bhagavato paccassosuṃ.
Bhagavā etadavoca .
‘‘Tividhaṃ kho, gahapatayo, kāyena adhammacārī visamacārī hoti, catubbidhaṃ vācāya adhammacārī visamacārī hoti, tividhaṃ manasā adhammacārī visamacārī hoti.
‘‘Kathañca, gahapatayo, tividhaṃ kāyena adhammacārī visamacārī hoti?
Idha, gahapatayo, ekacco pāṇātipātī hoti.
Luddo lohitapāṇi hatappahate niviṭṭho adayāpanno pāṇabhūtesu.
Adinnādāyī kho pana hoti.
Yaṃ taṃ parassa paravittūpakaraṇaṃ…
taṃ adinnaṃ theyyasaṅkhātaṃ ādātā hoti.
Kāmesumicchācārī kho pana hoti.
Yā tā māturakkhitā…
tathārūpāsu cārittaṃ āpajjitā hoti.
Evaṃ kho, gahapatayo, tividhaṃ kāyena adhammacārī visamacārī hoti.
‘‘Kathañca, gahapatayo, catubbidhaṃ vācāya adhammacārī visamacārī hoti?
Idha, gahapatayo, ekacco musāvādī hoti.
Sabhāgato vā…
sampajānamusā bhāsitā hoti.
Pisuṇavāco kho pana hoti.
Ito sutvā amutra akkhātā…
vaggakaraṇiṃ vācaṃ bhāsitā hoti.
Pharusavāco kho pana hoti.
Yā sā vācā aṇḍakā kakkasā…
tathārūpiṃ vācaṃ bhāsitā hoti.
Samphappalāpī kho pana hoti.
Akālavādī…
apariyantavatiṃ anatthasaṃhitaṃ.
Evaṃ kho, gahapatayo, catubbidhaṃ vācāya adhammacārī visamacārī hoti.
‘‘Kathañca, gahapatayo, tividhaṃ manasā adhammacārī visamacārī hoti?
Idha, gahapatayo, ekacco abhijjhālu hoti…pe…
taṃ mamassā’ti.
Byāpannacitto kho pana hoti paduṭṭhamanasaṅkappo .
ime sattā haññantu vā…
mā vā ahesu’nti.
Micchādiṭṭhiko kho pana hoti viparītadassano .
‘natthi dinnaṃ, natthi yiṭṭhaṃ…
sacchikatvā pavedentī’ti.
Evaṃ kho, gahapatayo, tividhaṃ manasā adhammacārī visamacārī hoti.
‘‘Evaṃ adhammacariyāvisamacariyāhetu kho, gahapatayo, evamidhekacce sattā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjanti.
