mn64(2) 『摩羅迦大経(2)』 (まらきゃだいきょう、Mahāmālukyasuttaṃ、マハーマールキャ・スッタ)
「アーナンダよ、およそ五下分結の断への道、行道があるが、その道、その行道に近づかずに五下分結を知り、見る、あるいは断じるであろうということ、
この道理はありえない。
たとえばアーナンダよ、立っている芯材ある大木の樹皮を切らず、辺材を切らずに芯材の切断があるだろうという、
この道理はありえない。
まさにそのようにアーナンダよ、およそ五下分結の断への道、行道があるが、その道、その行道に近づかずに五下分結を知り、見る、あるいは断じるであろうということ、
この道理はありえない。
しかしアーナンダよ、およそ五下分結の断への道、行道があるが、その道、その行道に近づき、五下分結を知り、見る、あるいは断じるであろうということ、
この道理はある。
たとえばアーナンダよ、立っている芯材ある大木の樹皮を切って、辺材を切って、芯材の切断があるだろうということはある。
まさにそのようにアーナンダよ、およそ五下分結の断への道、行道があるが、その道、その行道に近づき、五下分結を知り、見る、あるいは断じるであろうということ、
この道理はある。
たとえばアーナンダよ、ガンガー河が、カラスが飲めるほど水が岸までいっぱいになったとする。
そこに非力な男が近づき、
『私はこのガンガー河を、腕により流れを横切って、無事に彼岸に行こう』という。
(しかし)彼はこのガンガー河を、腕により流れを横切って、無事に彼岸に行くことはできない。
まさにそのようにアーナンダよ、およそ誰であれ、その者たちへ有身の滅のための法が説かれるとき、心が躍動せず、浄信せず、住立せず、解脱しないならば、
彼らは、まるでその非力な男のように見られるべきである。
たとえばアーナンダよ、ガンガー河が、カラスが飲めるほど水が岸までいっぱいになったとする。
そこに力ある男が近づき、
『私はこのガンガー河を、腕により流れを横切って、無事に彼岸に行こう』という。
(そして)彼はこのガンガー河を、腕により流れを横切って、無事に彼岸に行くことができる。
まさにそのようにアーナンダよ、およそ誰であれ、その者たちへ有身の滅のための法が説かれるとき、心が躍動し、浄信し、住立し、解脱するならば、
彼らは、まるでその力ある男のように見られるべきである。
ではアーナンダよ、五下分結の断のためには、何が道であり、何が行道なのか?
アーナンダよ、ここに比丘は依著からの遠離ゆえ、不善諸法の断ゆえ、あらゆる身の粗野なことの鎮まりゆえ、ひたすら諸欲から遠離して、不善諸法から遠離して、尋あり伺ある、遠離より生じた喜悦と楽ある初禅を成就して住する。
まさにそこにある色至、受至、想至、行至、識至。彼はそれらの法を無常、苦、病、腫瘍、矢、悲痛、患い、他者のもの、壊敗、空、無我と見なす。
彼はそれらの法から心を清める。
彼はそれらの法から心を清めてから、心を不死界へ集中する。
『これは静まり、これは優れている。すなわち一切の諸行の止、一切の依著の放棄、渇愛の尽滅、離貪、滅、涅槃は』と。
そこにとどまった彼は、諸漏の尽滅に達する。
もしその法の貪により、その法の喜びにより諸漏の尽滅に達しなくても、五下分結の遍尽によって化生者であり、そこで般涅槃して、その世界から還らざる性質となる。
アーナンダよ、五下分結の断のためには、これも道であり、これも行道である。
そしてまたアーナンダよ、比丘は尋と伺の寂静により、 …中略…
第二禅を成就して住する。
第三禅を … 中略 …
第四禅を成就して住する。
まさにそこにある色至、受至、想至、行至、識至。 …
その世界から還らざる性質となる。
アーナンダよ、五下分結の断のためには、これも道であり、これも行道である。
そしてさらにアーナンダよ、比丘は色想の完全なる超越により・有対想の消滅により・種々想の不作意により『虚空は果てがない』という虚空無辺処を成就して住する。
まさにそこにある受至、想至、行至、識至。 …中略…
その世界から還らざる性質となる。
アーナンダよ、五下分結の断のためには、これも道であり、これも行道である。
そしてさらにアーナンダよ、比丘は虚空無辺処を完全に超越して、『識は果てがない』という、識無辺処を成就して住する。
まさにそこにある受至、想至、行至、識至。 …中略…
その世界から還らざる性質となる。
アーナンダよ、五下分結の断のためには、これも道であり、これも行道である。
そしてさらにアーナンダよ、比丘は識無辺処を完全に超越して、『何もない』という無所有処を成就して住する。
まさにそこにある受至、想至、行至、識至。 …中略…
その世界から還らざる性質となる。
アーナンダよ、五下分結の断のためには、これも道であり、これも行道である」と。
「尊者よ、もし五下分結の断のためのこれが道であり、これが行道であるのでしたら、それではなぜ、ここに一部の比丘たちは心解脱者となり、一部の比丘たちは慧解脱者となるのですか?」と。
「さてアーナンダよ、これについては私は根(五根)の相違性を(理由として)説く」と。
世尊はこう言われた。
意に適ったアーナンダ尊者は、世尊の所説に歓喜したという。
‘‘Yo, ānanda, maggo yā paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya taṃ maggaṃ taṃ paṭipadaṃ anāgamma pañcorambhāgiyāni saṃyojanāni ñassati vā dakkhati vā pajahissati vāti. netaṃ ṭhānaṃ vijjati.
Seyyathāpi, ānanda, mahato rukkhassa tiṭṭhato sāravato tacaṃ acchetvā phegguṃ acchetvā sāracchedo bhavissatīti . netaṃ ṭhānaṃ vijjati;
evameva kho, ānanda, yo maggo yā paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya taṃ maggaṃ taṃ paṭipadaṃ anāgamma pañcorambhāgiyāni saṃyojanāni ñassati vā dakkhati vā pajahissati vāti. netaṃ ṭhānaṃ vijjati.
‘‘Yo ca kho, ānanda, maggo yā paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya taṃ maggaṃ taṃ paṭipadaṃ āgamma pañcorambhāgiyāni saṃyojanāni ñassati vā dakkhati vā pajahissati vāti . ṭhānametaṃ vijjati.
Seyyathāpi, ānanda, mahato rukkhassa tiṭṭhato sāravato tacaṃ chetvā phegguṃ chetvā sāracchedo bhavissatīti .
ṭhānametaṃ vijjati;
evameva kho, ānanda, yo maggo yā paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya taṃ maggaṃ taṃ paṭipadaṃ āgamma pañcorambhāgiyāni saṃyojanāni ñassati vā dakkhati vā pajahissati vāti . ṭhānametaṃ vijjati.
Seyyathāpi, ānanda, gaṅgā nadī pūrā udakassa samatittikā kākapeyyā.
Atha dubbalako puriso āgaccheyya .
‘ahaṃ imissā gaṅgāya nadiyā tiriyaṃ bāhāya sotaṃ chetvā sotthinā pāraṃ gacchissāmī’ti [gacchāmīti (sī. pī.)];
so na sakkuṇeyya gaṅgāya nadiyā tiriyaṃ bāhāya sotaṃ chetvā sotthinā pāraṃ gantuṃ.
Evameva kho, ānanda, yesaṃ kesañci [yassa kassaci (sabbattha)] sakkāyanirodhāya dhamme desiyamāne cittaṃ na pakkhandati nappasīdati na santiṭṭhati na vimuccati;
seyyathāpi so dubbalako puriso evamete daṭṭhabbā.
Seyyathāpi, ānanda, gaṅgā nadī pūrā udakassa samatittikā kākapeyyā.
Atha balavā puriso āgaccheyya .
‘ahaṃ imissā gaṅgāya nadiyā tiriyaṃ bāhāya sotaṃ chetvā sotthinā pāraṃ gacchissāmī’ti;
so sakkuṇeyya gaṅgāya nadiyā tiriyaṃ bāhāya sotaṃ chetvā sotthinā pāraṃ gantuṃ.
Evameva kho, ānanda, yesaṃ kesañci sakkāyanirodhāya dhamme desiyamāne cittaṃ pakkhandati pasīdati santiṭṭhati vimuccati;
seyyathāpi so balavā puriso evamete daṭṭhabbā.
‘‘Katamo cānanda, maggo, katamā paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya?
Idhānanda, bhikkhu upadhivivekā akusalānaṃ dhammānaṃ pahānā sabbaso kāyaduṭṭhullānaṃ paṭippassaddhiyā vivicceva kāmehi vivicca akusalehi dhammehi savitakkaṃ savicāraṃ vivekajaṃ pītisukhaṃ paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati.
So yadeva tattha hoti rūpagataṃ vedanāgataṃ saññāgataṃ saṅkhāragataṃ viññāṇagataṃ te dhamme aniccato dukkhato rogato gaṇḍato sallato aghato ābādhato parato palokato suññato anattato samanupassati.
So tehi dhammehi cittaṃ paṭivāpeti [paṭipāpeti (syā.), patiṭṭhāpeti (ka.)].
So tehi dhammehi cittaṃ paṭivāpetvā amatāya dhātuyā cittaṃ upasaṃharati .
‘etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ sabbasaṅkhārasamatho sabbūpadhipaṭinissaggo taṇhākkhayo virāgo nirodho nibbāna’nti.
So tattha ṭhito āsavānaṃ khayaṃ pāpuṇāti;
no ce āsavānaṃ khayaṃ pāpuṇāti teneva dhammarāgena tāya dhammanandiyā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ parikkhayā opapātiko hoti, tattha parinibbāyī, anāvattidhammo tasmā lokā.
Ayampi kho, ānanda, maggo ayaṃ paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya.
‘‘Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhu vitakkavicārānaṃ vūpasamā…pe…
dutiyaṃ jhānaṃ upasampajja viharati…
tatiyaṃ jhānaṃ…
catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati.
So yadeva tattha hoti rūpagataṃ vedanāgataṃ saññāgataṃ saṅkhāragataṃ viññāṇagataṃ…
anāvattidhammo tasmā lokā.
Ayampi kho, ānanda, maggo ayaṃ paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya.
‘‘Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhu sabbaso rūpasaññānaṃ samatikkamā paṭighasaññānaṃ atthaṅgamā nānattasaññānaṃ amanasikārā ‘ananto ākāso’ti ākāsānañcāyatanaṃ upasampajja viharati.
So yadeva tattha hoti vedanāgataṃ saññāgataṃ saṅkhāragataṃ viññāṇagataṃ…pe…
anāvattidhammo tasmā lokā.
Ayampi kho, ānanda, maggo ayaṃ paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya.
‘‘Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhu sabbaso ākāsānañcāyatanaṃ samatikkamma ‘anantaṃ viññāṇa’nti viññāṇañcāyatanaṃ upasampajja viharati.
So yadeva tattha hoti vedanāgataṃ saññāgataṃ saṅkhāragataṃ viññāṇagataṃ…pe…
anāvattidhammo tasmā lokā.
Ayampi kho, ānanda, maggo ayaṃ paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya.
‘‘Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhu sabbaso viññāṇañcāyatanaṃ samatikkamma ‘natthi kiñcī’ti ākiñcaññāyatanaṃ upasampajja viharati.
So yadeva tattha hoti vedanāgataṃ saññāgataṃ saṅkhāragataṃ viññāṇagataṃ…pe…
anāvattidhammo tasmā lokā.
Ayampi kho, ānanda, maggo ayaṃ paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāyā’’ti.
‘‘Eso ce, bhante, maggo esā paṭipadā pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ pahānāya, atha kiñcarahi idhekacce bhikkhū cetovimuttino ekacce bhikkhū paññāvimuttino’’ti?
‘‘Ettha kho panesāhaṃ [ettha kho tesāhaṃ (sī. syā. kaṃ. pī.)], ānanda, indriyavemattataṃ vadāmī’’ti.
Idamavoca bhagavā.
Attamano āyasmā ānando bhagavato bhāsitaṃ abhinandīti.
