文書の過去の版を表示しています。
mn4『怖畏経』(ふいきょう、 Bhayabheravasuttaṃ、バヤベーラヴァ・スッタ)
私はこのように聞いた。
ある時、世尊はサーヴァッティーのジェータ林のアナータピンディカ僧園に住されていた。
さてジャーヌッソーニ婆羅門は、世尊のもとに近づいた。
近づいて世尊と挨拶を交わした。
喜ばしい挨拶の話を交わしてから一隅に座った。
一隅に座ったジャーヌッソーニ婆羅門は、世尊にこう言った。
「ここにゴータマ尊者よ、これらの良家の子息たちは、ゴータマ尊者を(師と)指定して俗家から家なき者へと出家した者たちです。
ゴータマ尊者は彼らの先行者であり、ゴータマ尊者は彼らの援助者であり、ゴータマ尊者は彼らの教誡者です。
そしてまた、その人々はゴータマ尊者の追従に至ります」と。
「婆羅門よ、これはその通りである。婆羅門よ、これはその通りである。
婆羅門よ、これらの良家の子息たちは、私を(師と)指定して、俗家から家なき者へと出家した者たちであり、私は彼らの先行者であり、私は彼らの援助者であり、私は彼らの教誡者である。
そしてまた、その人々は私の追従に至る」と。
「(しかし)ゴータマ尊者よ、森林や辺境の荒野の坐臥処はとても得がたく、独居をなしがたく、統一において満悦しがたい。まるで森林は定を得ていない比丘の意を奪い去るようです。」
「婆羅門よ、これはその通りである。婆羅門よ、これはその通りである。
婆羅門よ、森林や辺境の荒野の坐臥処はとても得がたく、独居をなしがたく、統一において満悦しがたい、まるで森林は定を得ていない比丘の意を奪い去るようだ」と。
「婆羅門よ、私が等覚以前、まだ現等覚していなかった菩薩であったとき、この(思い)があった。
『森林や辺境の荒野の坐臥処はとても得がたく、独居をなしがたく、統一において満悦しがたい、まるで森林は定を得ていない比丘の意を奪い去るようだ』と。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する身業の遍浄でない者たち。かの沙門、婆羅門たちは遍浄でない身業の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、身業の遍浄でない者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は遍浄な身業者である。
身業の遍浄な聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの遍浄な身業あることを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する語業の遍浄でない者たち。 … 中略 …
意業の遍浄でない … 中略 …
沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する生活の遍浄でない者たち。かの沙門、婆羅門たちは遍浄でない生活の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、生活の遍浄でない者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は遍浄な生活ある者である。
遍浄な生活ある聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの遍浄な生活あることを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する、諸欲に羨望と重い染着ある者たち。かの沙門、婆羅門たちは諸欲に羨望と重い染着の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、諸欲に羨望と重い染着ある者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は羨望なき者である。
羨望なき聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの羨望なきことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する悪意ある心、憎悪ある意の思惟者たち、かの沙門、婆羅門たちは悪意ある心、憎悪ある意の思惟の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、悪意ある心、憎悪ある意の思惟者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は慈心ある者である。
慈心ある聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの慈心あることを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する惛沈・睡眠にまとわりつかれた者たち。
かの沙門、婆羅門たちは惛沈・睡眠のまとわりの過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、惛沈・睡眠にまとわりつかれた者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は惛沈・睡眠を離れた者である。
惛沈・睡眠を離れた聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの惛沈・睡眠を離れたことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する掉挙し静止しない心の者たち。かの沙門、婆羅門たちは掉挙し静止しない心の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、掉挙し静止しない心の者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は静止した心の者である。
静止した心の聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの静止した心性を自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する疑い迷う者たち。かの沙門、婆羅門たちは疑い迷いの過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、疑い迷う者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は迷いを超えた者である。
迷いを超えた聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの迷いを超えたことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する自己を讃え他人を軽蔑する者たち。かの沙門、婆羅門たちは自己を讃え他人を軽蔑する過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、自己を讃え他人を軽蔑する者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は自己を讃え他人を軽蔑する者ではない。
自己を讃えず他人を軽蔑しない聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの自己を讃えないこと、他人を軽蔑しないことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する(恐怖で)硬直し臆病な類の者たち。かの沙門、婆羅門たちは硬直し臆病な類の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、(恐怖で)硬直し臆病な類の者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は身の毛のよだちを離れた者である。
身の毛のよだちを離れた聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの身の毛のよだちを離れたことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する利得、恭敬、名誉を希求する者たち。かの沙門、婆羅門たちは利得、恭敬、名誉の希求の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、利得、恭敬、名誉を希求して森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は少欲者である。
少欲な聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの少欲であることを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する怠けて劣った精進の者たち。かの沙門、婆羅門たちは怠けて劣った精進の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、怠けて劣った精進の者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は精進に励む者である。
精進に励む聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの精進に励むことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する失念の正知なき者たち。かの沙門、婆羅門たちは失念の正知なき過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、失念の正知なき者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は念の現前した者である。
念の現前した聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの念の現前したことを自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する定なく迷乱した心の者たち。かの沙門、婆羅門たちは定なく迷乱した心の過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、定なく迷乱した心の者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は定をそなえた者である。
定をそなえた聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの定の具足を自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『沙門、婆羅門の誰であれ、森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する智慧劣るろうあ者たち。かの沙門、婆羅門たちは智慧劣るろうあの過失あるゆえ、不善なぞっとする恐怖を呼び起こす。
しかし私は、智慧劣るろうあ者として森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するのではない。
私は智慧をそなえた者である。
智慧をそなえた聖者たちはたしかに森林や辺境の荒野の坐臥処を受用するが、私はその一人である』と。
婆羅門よ、私はこの智慧の具足を自己にも見て、さらに森での住法に安心した。
(十六の理の終了)
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『私は、証知され(有名な)、特別なそれらの夜、
十四、十五日目(の満月)、八日目の半月、1)
そのような夜に、かの怖るべき、身の毛のよだつ僧園の霊廟、森の霊廟、樹木の霊廟。そのような坐臥処に住してはどうか。きっと私はぞっとする恐怖を見るであろう』と。
婆羅門よ、その私は後日、それらの証知された特別な夜、
十四、十五日目(の満月)、八日目の半月、
そのような夜に、かの怖るべき、身の毛のよだつ僧園の霊廟、森の霊廟、樹木の霊廟。そのような坐臥処に住した。
そして婆羅門よ、そこに私が住するとき、鹿が近づき、孔雀が木切れを落とし、風が落ち葉を鳴らした。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『これは、たしかにあのぞっとする恐怖が来ている』と。
婆羅門よ、そのとき私に、この(思い)があった。
『何はともあれ、いったいなぜ私は恐怖を予期する者として住しているのか。
私に如実にやって来るあのぞっとする恐怖。私は如実に、その如くに、あのぞっとする恐怖を駆逐してみてはどうだろう』と。
婆羅門よ、経行しているその私に、あのぞっとする恐怖がやって来た。
婆羅門よ、その私はただ経行しながら、あのぞっとする恐怖を駆逐するまでは立ち止まらず、座らず、横にならなかった。
婆羅門よ、立ち止まったその私に、あのぞっとする恐怖がやって来た。
その私はただ立ち止まって、あのぞっとする恐怖を駆逐するまでは経行せず、座らず、横にならなかった。
婆羅門よ、座ったその私に、あのぞっとする恐怖がやって来た。
その私はただ座って、あのぞっとする恐怖を駆逐するまでは経行せず、立ち止まらず、横にならなかった。
婆羅門よ、横になったその私に、あのぞっとする恐怖がやって来た。
その私はただ横になって、あのぞっとする恐怖を駆逐するまでは座らず、立ち止まらず、経行しなかった。
しかし婆羅門よ、夜を昼であると想起し、昼を夜であると想起するような、ある婆羅門、沙門たちもいる。
これはかの沙門・婆羅門たちの迷妄ある住法によると私は説く。
しかし婆羅門よ、私は夜を夜であると想起し、昼を昼であると想起する。
婆羅門よ、およそ正しく語る者がそれを語るならば、
『迷妄なき法ある人が世間に生じた。多くの人々の恩恵のため、多くの人々の幸福のため、世間への憐れみのため、神々と人々への利益、恩恵、幸福のために』と、正しく語る者ならばそれを、まさしく私について語るであろう。
『迷妄なき法ある人が世間に生じた。多くの人々の恩恵のため、多くの人々の幸福のため、世間への憐れみのため、神々と人々への利益、恩恵、幸福のために』と。
そして婆羅門よ、私には沈滞なき精進が励まれており、念が現前して忘失されず、身は情熱なく軽安となり、心は一境に定まっていた。
婆羅門よ、その私はひたすら諸欲から遠離して、不善諸法から遠離して、尋あり伺ある、遠離より生じた喜悦と楽ある初禅を成就して住した。
尋と伺の寂静により、内に明浄ある・心の統一した・尋なき伺なき・定より生じた喜悦と楽ある第二禅を成就して住した。
喜悦の離貪により捨ありて住し、正念正知ある者として身による楽を体験し、
聖者たちがそれを、
『捨あり念ある楽住者』と告げるところの第三禅を成就して住した。
楽の断により、苦の断により、これまでの嬉・憂のまさに消滅により、不苦不楽の・遍浄な捨と念ある第四禅を成就して住した。
そしてそのように心が入定し遍浄、純白、汚点なく、不純物を離れ、柔軟となり、作業に適しとどまり、不動を得たとき、私は心を宿命智に向けさせた。
その私は種々の過去の暮らしを追憶した。すなわち、
一生も、二生も、三生も、四生も、五生も、十生も、二十生も、三十生も、四十生も、五十生も、百生も、千生も、百千生も、多くの壊劫も、多くの成劫も、多くの壊成劫も、
『そこで私はこういう名で、こういう家柄で、こういう容姿で、こういう食の、こういう苦楽を体験し、こういう最終寿命であった。その(私)はそこから死没して、どこそこに生じた。
またそこでは私はこういう名で、こういう家柄で、こういう容姿で、こういう食の、こういう苦楽を体験し、こういう最終寿命であった。その(私)はそこから死没して、ここに再生した』と。
このように具体的に詳細な、種々の過去の暮らしを追憶する。
婆羅門よ、これが夜の初更に、私によって会得された最初の明である。無明は破壊され明が生じ、暗闇は破壊され光が生じた。不放逸に熱心に自ら勤め住する者にそれが起こるように。
そしてそのように心が入定し遍浄、純白、汚点なく、不純物を離れ、柔軟となり、作業に適しとどまり、不動を得たとき、私は心を有情死生智に向けさせた。
このように人間を超えた清浄な天眼により、死没してゆく衆生、再生してゆく衆生を見て、業に従い、劣った、優れた、美しい、醜い、幸福な、不幸な(境遇)に行く衆生を了知する。
『じつに、これらの衆生は身の悪行為を具え、語の悪行為を具え、意の悪行為を具え、聖者たちを責め、邪見の、邪見業の受持者ゆえに、
彼らは身の崩壊より死後に、苦界・悪趣・堕処・地獄に再生した。
しかしこれらの衆生は身の善行為を具え、語の善行為を具え、意の善行為を具え、聖者を責めない、正見の、正見の業の受持者ゆえに、
彼らは身の崩壊より死後、善趣である天界へ再生した』と。
このように人間を超えた清浄な天眼により、死没してゆく衆生、再生してゆく衆生を見て、業に従い、劣った、優れた、美しい、醜い、幸福な、不幸な(境遇)に行く衆生を了知する。
婆羅門よ、これが夜の中更に、私によって会得された第二の明である。無明は破壊され明が生じ、暗闇は破壊され光が生じた。不放逸に熱心に自ら勤め住する者にそれが起こるように。
そしてそのように心が入定し遍浄、純白、汚点なく、不純物を離れ、柔軟となり、作業に適しとどまり、不動を得たとき、私は心を漏尽智に向けさせた。
そして私は『これは苦である』と如実に証知し、『これは苦の集起である』と如実に証知し、『これは苦の滅である』と如実に証知し、『これは苦の滅に至る行道である』と如実に証知した。
そして私は『これらは漏である』と如実に証知し、『これは漏の集起である』と如実に証知し、『これは漏の滅である』と如実に証知し、『これは漏の滅に至る行道である』と如実に証知した。
その私がそのように知りそのように見たとき、心は欲漏からも解脱し、心は有漏からも解脱し、心は無明漏からも解脱した。
解脱したとき、解脱したとの智があった。
「生は尽き、梵行は修められ、なすべきはなされた。二度とこの状態はない。」と証知した。
婆羅門よ、これが夜の後更に、私によって会得された第三の明である。無明は破壊され明が生じ、暗闇は破壊され光が生じた。不放逸に熱心に自ら勤め住する者にそれが起こるように。
それでも婆羅門よ、君にはこのようなこの(思い)があるかもしれない。
『今でも、沙門ゴータマは貪が残り、瞋が残り、痴が残るのだろう。それゆえ森林や辺境の荒野の坐臥処を受用しているのか』と。
しかし婆羅門よ、これはそのように見られるべきではない。
婆羅門よ、私は二つの道理を見て森林や辺境の荒野の坐臥処を受用する。
自己の現法楽住を見る者、そして後の人々を憐れむ者として」と。
「この(私)こそ、ゴータマ尊者により憐れまれた後の人の姿です。阿羅漢、正等覚者によってそれが(なされた)ように。
ゴータマ尊者よ、素晴らしい。
ゴータマ尊者よ、素晴らしい。
ゴータマ尊者よ、たとえば倒れた者を起こすように、隠されたものを開くように、迷った者に道を告げるように、
『眼ある者たちはこれらの姿を見る』といって暗闇に灯明を差し出すがごとく、
まさにそのように ゴータマ尊者はさまざまな理により法を明らかにされました。
尊者よ、この私はゴータマ尊者と法と比丘僧伽に帰依いたします。
ゴータマ尊者は私を、今日から生きている限り、帰依した優婆塞としてご記憶下さい」と。
Evaṃ me sutaṃ .
ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme.
Atha kho jāṇussoṇi brāhmaṇo yena bhagavā tenupasaṅkami;
upasaṅkamitvā bhagavatā saddhiṃ sammodi.
Sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ [sārāṇīyaṃ (sī. syā. pī.)] vītisāretvā ekamantaṃ nisīdi.
Ekamantaṃ nisinno kho jāṇussoṇi brāhmaṇo bhagavantaṃ etadavoca .
‘‘yeme, bho gotama, kulaputtā bhavantaṃ gotamaṃ uddissa saddhā agārasmā anagāriyaṃ pabbajitā,
bhavaṃ tesaṃ gotamo pubbaṅgamo, bhavaṃ tesaṃ gotamo bahukāro, bhavaṃ tesaṃ gotamo samādapetā [samādāpetā (?)];
bhoto ca pana gotamassa sā janatā diṭṭhānugatiṃ āpajjatī’’ti.
‘‘Evametaṃ, brāhmaṇa, evametaṃ, brāhmaṇa!
Ye te, brāhmaṇa, kulaputtā mamaṃ uddissa saddhā agārasmā anagāriyaṃ pabbajitā, ahaṃ tesaṃ pubbaṅgamo, ahaṃ tesaṃ bahukāro, ahaṃ tesaṃ samādapetā;
mama ca pana sā janatā diṭṭhānugatiṃ āpajjatī’’ti.
‘‘Durabhisambhavāni hi kho, bho gotama, araññavanapatthāni pantāni senāsanāni, dukkaraṃ pavivekaṃ, durabhiramaṃ ekatte, haranti maññe mano vanāni samādhiṃ alabhamānassa bhikkhuno’’ti.
‘‘Evametaṃ, brāhmaṇa, evametaṃ, brāhmaṇa!
Durabhisambhavāni hi kho, brāhmaṇa, araññavanapatthāni pantāni senāsanāni, dukkaraṃ pavivekaṃ, durabhiramaṃ ekatte, haranti maññe mano vanāni samādhiṃ alabhamānassa bhikkhuno’’ti.
‘‘Mayhampi kho, brāhmaṇa, pubbeva sambodhā anabhisambuddhassa bodhisattasseva sato etadahosi .
‘durabhisambhavāni hi kho araññavanapatthāni pantāni senāsanāni, dukkaraṃ pavivekaṃ, durabhiramaṃ ekatte, haranti maññe mano vanāni samādhiṃ alabhamānassa bhikkhuno’ti.
Tassa mayhaṃ brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā aparisuddhakāyakammantā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, aparisuddhakāyakammantasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ aparisuddhakāyakammanto araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
parisuddhakāyakammantohamasmi.
Ye hi vo ariyā parisuddhakāyakammantā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, parisuddhakāyakammataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā aparisuddhavacīkammantā…pe…
aparisuddhamanokammantā …pe…
aparisuddhājīvā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, aparisuddhājīvasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ aparisuddhājīvo araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
parisuddhājīvohamasmi.
Ye hi vo ariyā parisuddhājīvā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, parisuddhājīvataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā abhijjhālū kāmesu tibbasārāgā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, abhijjhālukāmesutibbasārāgasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ abhijjhālu kāmesu tibbasārāgo araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
anabhijjhālūhamasmi.
Ye hi vo ariyā anabhijjhālū araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, anabhijjhālutaṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā byāpannacittā paduṭṭhamanasaṅkappā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, byāpannacittapaduṭṭhamanasaṅkappasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ byāpannacitto paduṭṭhamanasaṅkappo araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
mettacittohamasmi.
Ye hi vo ariyā mettacittā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, mettacittataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā thīnamiddhapariyuṭṭhitā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, thīnamiddhapariyuṭṭhānasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ thīnamiddhapariyuṭṭhito araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
vigatathīnamiddhohamasmi.
Ye hi vo ariyā vigatathīnamiddhā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, vigatathīnamiddhataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā uddhatā avūpasantacittā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, uddhataavūpasantacittasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ uddhato avūpasantacitto araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
vūpasantacittohamasmi.
Ye hi vo ariyā vūpasantacittā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, vūpasantacittataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā kaṅkhī vicikicchī araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, kaṅkhivicikicchisandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ kaṅkhī vicikicchī araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
tiṇṇavicikicchohamasmi.
Ye hi vo ariyā tiṇṇavicikicchā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, tiṇṇavicikicchataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā attukkaṃsakā paravambhī araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, attukkaṃsanaparavambhanasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ attukkaṃsako paravambhī araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
anattukkaṃsako aparavambhīhamasmi.
Ye hi vo ariyā anattukkaṃsakā aparavambhī araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, anattukkaṃsakataṃ aparavambhitaṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā chambhī bhīrukajātikā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, chambhibhīrukajātikasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ chambhī bhīrukajātiko araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
vigatalomahaṃsohamasmi.
Ye hi vo ariyā vigatalomahaṃsā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, vigatalomahaṃsataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā lābhasakkārasilokaṃ nikāmayamānā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, lābhasakkārasilokanikāmana [nikāmayamāna (sī. syā.)] sandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ lābhasakkārasilokaṃ nikāmayamāno araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
appicchohamasmi.
Ye hi vo ariyā appicchā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, appicchataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā kusītā hīnavīriyā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, kusītahīnavīriyasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ kusīto hīnavīriyo araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
āraddhavīriyohamasmi.
Ye hi vo ariyā āraddhavīriyā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, āraddhavīriyataṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā muṭṭhassatī asampajānā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, muṭṭhassatiasampajānasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ muṭṭhassati asampajāno araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
upaṭṭhitassatihamasmi.
Ye hi vo ariyā upaṭṭhitassatī araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, upaṭṭhitassatitaṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā asamāhitā vibbhantacittā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, asamāhitavibbhantacittasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ asamāhito vibbhantacitto araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
samādhisampannohamasmi.
Ye hi vo ariyā samādhisampannā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, samādhisampadaṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘ye kho keci samaṇā vā brāhmaṇā vā duppaññā eḷamūgā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti, duppaññaeḷamūgasandosahetu have te bhonto samaṇabrāhmaṇā akusalaṃ bhayabheravaṃ avhāyanti.
Na kho panāhaṃ duppañño eḷamūgo araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi;
paññāsampannohamasmi.
Ye hi vo ariyā paññāsampannā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevanti tesamahaṃ aññataro’ti.
Etamahaṃ, brāhmaṇa, paññāsampadaṃ attani sampassamāno bhiyyo pallomamāpādiṃ araññe vihārāya.
Soḷasapariyāyaṃ niṭṭhitaṃ.
‘‘Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘yaṃnūnāhaṃ yā tā rattiyo abhiññātā abhilakkhitā .
cātuddasī pañcadasī aṭṭhamī ca pakkhassa .
tathārūpāsu rattīsu yāni tāni ārāmacetiyāni vanacetiyāni rukkhacetiyāni bhiṃsanakāni salomahaṃsāni tathārūpesu senāsanesu vihareyyaṃ appeva nāmāhaṃ bhayabheravaṃ passeyya’nti.
So kho ahaṃ, brāhmaṇa, aparena samayena yā tā rattiyo abhiññātā abhilakkhitā .
cātuddasī pañcadasī aṭṭhamī ca pakkhassa .
tathārūpāsu rattīsu yāni tāni ārāmacetiyāni vanacetiyāni rukkhacetiyāni bhiṃsanakāni salomahaṃsāni tathārūpesu senāsanesu viharāmi.
Tattha ca me, brāhmaṇa, viharato mago vā āgacchati, moro vā kaṭṭhaṃ pāteti, vāto vā paṇṇakasaṭaṃ [paṇṇasaṭaṃ (sī. pī.)] ereti;
tassa mayhaṃ brāhmaṇa etadahosi [tassa mayhaṃ evaṃ hoti (sī. syā.)] .
‘etaṃ nūna taṃ bhayabheravaṃ āgacchatī’ti.
Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, etadahosi .
‘kiṃ nu kho ahaṃ aññadatthu bhayapaṭikaṅkhī [bhayapāṭikaṅkhī (sī.)] viharāmi?
Yaṃnūnāhaṃ yathābhūtaṃ yathābhūtassa [yathābhūtassa yathābhūtassa (sī. syā.)] me taṃ bhayabheravaṃ āgacchati, tathābhūtaṃ tathābhūtova [yathābhūto yathābhūtova (sī. syā.)] taṃ bhayabheravaṃ paṭivineyya’nti.
Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, caṅkamantassa taṃ bhayabheravaṃ āgacchati.
So kho ahaṃ, brāhmaṇa, neva tāva tiṭṭhāmi na nisīdāmi na nipajjāmi, yāva caṅkamantova taṃ bhayabheravaṃ paṭivinemi.
Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, ṭhitassa taṃ bhayabheravaṃ āgacchati.
So kho ahaṃ, brāhmaṇa, neva tāva caṅkamāmi na nisīdāmi na nipajjāmi. Yāva ṭhitova taṃ bhayabheravaṃ paṭivinemi.
Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, nisinnassa taṃ bhayabheravaṃ āgacchati.
So kho ahaṃ, brāhmaṇa, neva tāva nipajjāmi na tiṭṭhāmi na caṅkamāmi, yāva nisinnova taṃ bhayabheravaṃ paṭivinemi.
Tassa mayhaṃ, brāhmaṇa, nipannassa taṃ bhayabheravaṃ āgacchati.
So kho ahaṃ, brāhmaṇa, neva tāva nisīdāmi na tiṭṭhāmi na caṅkamāmi, yāva nipannova taṃ bhayabheravaṃ paṭivinemi.
‘‘Santi kho pana, brāhmaṇa, eke samaṇabrāhmaṇā rattiṃyeva samānaṃ divāti sañjānanti, divāyeva samānaṃ rattīti sañjānanti.
Idamahaṃ tesaṃ samaṇabrāhmaṇānaṃ sammohavihārasmiṃ vadāmi.
Ahaṃ kho pana, brāhmaṇa, rattiṃyeva samānaṃ rattīti sañjānāmi, divāyeva samānaṃ divāti sañjānāmi.
Yaṃ kho taṃ, brāhmaṇa, sammā vadamāno vadeyya .
‘asammohadhammo satto loke uppanno bahujanahitāya bahujanasukhāya lokānukampāya atthāya hitāya sukhāya devamanussāna’nti, mameva taṃ sammā vadamāno vadeyya .
‘asammohadhammo satto loke uppanno bahujanahitāya bahujanasukhāya lokānukampāya atthāya hitāya sukhāya devamanussāna’nti.
‘‘Āraddhaṃ kho pana me, brāhmaṇa, vīriyaṃ ahosi asallīnaṃ, upaṭṭhitā sati asammuṭṭhā [appammuṭṭhā (syā.)], passaddho kāyo asāraddho, samāhitaṃ cittaṃ ekaggaṃ.
So kho ahaṃ, brāhmaṇa, vivicceva kāmehi vivicca akusalehi dhammehi savitakkaṃ savicāraṃ vivekajaṃ pītisukhaṃ paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja vihāsiṃ.
Vitakkavicārānaṃ vūpasamā ajjhattaṃ sampasādanaṃ cetaso ekodibhāvaṃ avitakkaṃ avicāraṃ samādhijaṃ pītisukhaṃ dutiyaṃ jhānaṃ upasampajja vihāsiṃ.
Pītiyā ca virāgā upekkhako ca vihāsiṃ, sato ca sampajāno sukhañca kāyena paṭisaṃvedesiṃ;
yaṃ taṃ ariyā ācikkhanti .
‘upekkhako satimā sukhavihārī’ti tatiyaṃ jhānaṃ upasampajja vihāsiṃ.
Sukhassa ca pahānā dukkhassa ca pahānā pubbeva somanassadomanassānaṃ atthaṅgamā adukkhamasukhaṃ upekkhāsatipārisuddhiṃ catutthaṃ jhānaṃ upasampajja vihāsiṃ.
‘‘So evaṃ samāhite citte parisuddhe pariyodāte anaṅgaṇe vigatūpakkilese mudubhūte kammaniye ṭhite āneñjappatte pubbenivāsānussatiñāṇāya cittaṃ abhininnāmesiṃ.
So anekavihitaṃ pubbenivāsaṃ anussarāmi, seyyathidaṃ .
ekampi jātiṃ dvepi jātiyo tissopi jātiyo catassopi jātiyo pañcapi jātiyo dasapi jātiyo vīsampi jātiyo tiṃsampi jātiyo cattālīsampi jātiyo paññāsampi jātiyo jātisatampi jātisahassampi jātisatasahassampi anekepi saṃvaṭṭakappe anekepi vivaṭṭakappe anekepi saṃvaṭṭavivaṭṭakappe .
‘amutrāsiṃ evaṃnāmo evaṃgotto evaṃvaṇṇo evamāhāro evaṃsukhadukkhappaṭisaṃvedī evamāyupariyanto, so tato cuto amutra udapādiṃ;
tatrāpāsiṃ evaṃnāmo evaṃgotto evaṃvaṇṇo evamāhāro evaṃsukhadukkhappaṭisaṃvedī evamāyupariyanto, so tato cuto idhūpapanno’ti.
Iti sākāraṃ sauddesaṃ anekavihitaṃ pubbenivāsaṃ anussarāmi.
Ayaṃ kho me, brāhmaṇa, rattiyā paṭhame yāme paṭhamā vijjā adhigatā, avijjā vihatā vijjā uppannā, tamo vihato āloko uppanno, yathā taṃ appamattassa ātāpino pahitattassa viharato.
‘‘So evaṃ samāhite citte parisuddhe pariyodāte anaṅgaṇe vigatūpakkilese mudubhūte kammaniye ṭhite āneñjappatte sattānaṃ cutūpapātañāṇāya cittaṃ abhininnāmesiṃ.
So dibbena cakkhunā visuddhena atikkantamānusakena satte passāmi cavamāne upapajjamāne hīne paṇīte suvaṇṇe dubbaṇṇe sugate duggate yathākammūpage satte pajānāmi .
‘ime vata bhonto sattā kāyaduccaritena samannāgatā vacīduccaritena samannāgatā manoduccaritena samannāgatā ariyānaṃ upavādakā micchādiṭṭhikā micchādiṭṭhikammasamādānā;
te kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapannā.
Ime vā pana bhonto sattā kāyasucaritena samannāgatā vacīsucaritena samannāgatā manosucaritena samannāgatā ariyānaṃ anupavādakā sammādiṭṭhikā sammādiṭṭhikammasamādānā;
te kāyassa bhedā paraṃ maraṇā sugatiṃ saggaṃ lokaṃ upapannā’ti.
Iti dibbena cakkhunā visuddhena atikkantamānusakena satte passāmi cavamāne upapajjamāne hīne paṇīte suvaṇṇe dubbaṇṇe sugate duggate yathākammūpage satte pajānāmi.
Ayaṃ kho me, brāhmaṇa, rattiyā majjhime yāme dutiyā vijjā adhigatā, avijjā vihatā vijjā uppannā, tamo vihato āloko uppanno, yathā taṃ appamattassa ātāpino pahitattassa viharato.
‘‘So evaṃ samāhite citte parisuddhe pariyodāte anaṅgaṇe vigatūpakkilese mudubhūte kammaniye ṭhite āneñjappatte āsavānaṃ khayañāṇāya cittaṃ abhininnāmesiṃ.
So ‘idaṃ dukkha’nti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ, ‘ayaṃ dukkhasamudayo’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ, ‘ayaṃ dukkhanirodho’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ, ‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ.
‘Ime āsavā’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ, ‘ayaṃ āsavasamudayo’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ, ‘ayaṃ āsavanirodho’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ, ‘ayaṃ āsavanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ abbhaññāsiṃ.
Tassa me evaṃ jānato evaṃ passato kāmāsavāpi cittaṃ vimuccittha, bhavāsavāpi cittaṃ vimuccittha, avijjāsavāpi cittaṃ vimuccittha.
Vimuttasmiṃ vimuttamiti ñāṇaṃ ahosi.
‘Khīṇā jāti, vusitaṃ brahmacariyaṃ, kataṃ karaṇīyaṃ, nāparaṃ itthattāyā’ti abbhaññāsiṃ.
Ayaṃ kho me, brāhmaṇa, rattiyā pacchime yāme tatiyā vijjā adhigatā, avijjā vihatā vijjā uppannā, tamo vihato āloko uppanno, yathā taṃ appamattassa ātāpino pahitattassa viharato.
‘‘Siyā kho pana te, brāhmaṇa, evamassa .
‘ajjāpi nūna samaṇo gotamo avītarāgo avītadoso avītamoho, tasmā araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevatī’ti.
Na kho panetaṃ, brāhmaṇa, evaṃ daṭṭhabbaṃ.
Dve kho ahaṃ, brāhmaṇa, atthavase sampassamāno araññavanapatthāni pantāni senāsanāni paṭisevāmi .
attano ca diṭṭhadhammasukhavihāraṃ sampassamāno, pacchimañca janataṃ anukampamāno’’ti.
‘‘Anukampitarūpā vatāyaṃ bhotā gotamena pacchimā janatā, yathā taṃ arahatā sammāsambuddhena.
Abhikkantaṃ, bho gotama!
Abhikkantaṃ, bho gotama!
Seyyathāpi, bho gotama, nikkujjitaṃ vā ukkujjeyya, paṭicchannaṃ vā vivareyya, mūḷhassa vā maggaṃ ācikkheyya, andhakāre vā telapajjotaṃ dhāreyya .
‘cakkhumanto rūpāni dakkhantī’ti;
evamevaṃ bhotā gotamena anekapariyāyena dhammo pakāsito.
Esāhaṃ bhavantaṃ gotamaṃ saraṇaṃ gacchāmi dhammañca bhikkhusaṅghañca.
Upāsakaṃ maṃ bhavaṃ gotamo dhāretu ajjatagge pāṇupetaṃ saraṇaṃ gata’’nti.
